Do školy chodím už nějaký ten
pátek, tudíž vím, jak to chodí a co bych změnil tak, aby se nám to všem líbilo
a abychom do školy chodili dokonce i rádi. Jestliže budu mít někdy
v příštích letech čas, půjdu s návrhem za někým vysoce postaveným.
Začneme ránem. Nejlepší je vstát
s určitým náskokem, abychom všechno krásně stíhali a nemuseli bychom běhat
na tramvaj. Samozřejmě s tím souvisí některé faktory – v první řadě
mít správně nastavený budík (!), dále vstávat s úsměvem (tomu může pomoct
třeba oblíbená stanice v rádiu či televizní kanál; dobrý nápad je zapnout
si rychlou a rytmickou hudbu). Poté následuje kvalitní a vydatná snídaně, pokud
možno anglického typu. Toasty, párky, fazolky, vajíčka, šunka atd. Nejlepší tečka
za takovým ránem je čerstvá pomerančová šťáva. Tohle vše dodá všechnu potřebnou
energii našemu tělu a hlad dostaneme nejdříve v 10 hodin. Následuje výběr
správného oblečení, ve kterém se budeme cítit pohodlně celý den.
Odejít z domu včas a
stihnout dopravní prostředek je dalším důležitým předpokladem úspěšného dne
stráveného v dobré náladě. Cestou je ideální poslouchat živou hudbu, číst
rozečtenou knihu, oblíbený denní tisk nebo si opakovat látku nadcházejícího
testu. Nejhorší, co můžeme udělat, je zírat sousedovi přes rameno do jeho
oblíbeného tisku. Raději si číst leták nebo starou účtenku a naučit se kódy
zpaměti, než zírat. Čtení je pro nás lepší i z jiného důvodu, alespoň si nezkazíme
náladu špinavým chlapem na konci vagónu nebo paní s neumytou hlavou, i
přesto, že na umytí měla celý víkend, který skončil před pár hodinami. Se
zpoceným chlapem bohužel nic neuděláme, i když si budeme číst tři knihy
najednou. Můžeme jedině odejít do jiného vagónu nebo si do nosu nacpat voňavé
ubrousky, ale takové snad nikdo nevlastníme.
Učitel by měl do třídy dorazit
přibližně dvě minuty po zvonění, protože ke konci přestávky jsou stejně ještě
všichni rozjevení a ne všichni jsou už ve třídě. Největší otrava je, když vyučující
vchází se zvoněním – ukrutné! Nesmíme nikdo zapomenout na jednu maličkost, a tou
je, že do školy chodíme dobrovolně. Podle toho bychom se měli chovat. Jistě,
nemyslím tím řvaní při hodinách či chození z vyučování, kdy se nám zachce.
Ale nikdo by nás neměl do ničeho nutit. Jako například do referátu, zkoušení
nebo nedej bože do domácího úkolu. Všechno je na našem rozhodnutí, už
dávno totiž nejsme na základní škole, kde jsme byli na šňůrkách jako loutky.
Nepochybně je důležité, aby se
učitel usmíval a byl v dobré náladě po celou dobu vyučování. Ve škole je
nám všem jedno, jaké kdo má problémy mimo budovu. Nepotřebujeme se dívat na
unavený, otrávený, zničený či smutný výraz vyučujícího. Do školy chodíme kvůli
vzdělání, ne kvůli řešení učitelova problému. Určitě se mnou budou spolužáci
souhlasit, že kantor na nás přenáší svou energii. Pokud tedy vstoupí do dveří
znuděná, znechucená a tichá osoba, studenti se nebudou cítit o nic lépe. Naopak
když vejde učitel s úsměvem od ucha k uchu, studentům vdechne chuť
něco dělat (pravda, v případě, kdy se usmívá moc a přehnaně chrlí úžasnou
náladu, je to studentům spíš komické až otravné… vše přiměřeně).
Jak jsem již výše připomněl,
střední škola je dobrovolná. Zastávám tento názor – v případě, že máme
hlad nebo žízeň, v klidu se najíme nebo napijeme, aniž bychom byli
napomínáni. Nebylo by to skvělé? Učitelka vykládá látku, studenti si dělají
poznámky, sledují výuku. Přitom si ten, kdo má chuť nebo hlad, vytáhne svačinu,
v klidu dál poslouchá výklad a zapisuje si. Učitelka si s sebou
klidně může vzít sýrové nebo nové paprikové tyčinky, a když zrovna nemluví, ať
si bez ostychu kousne. Všichni jsou najezení, napití a především spokojení.
Zkoušení by rovněž mělo být dobrovolné
– je nesmysl někoho nutit do učení, pokud nechce, nemusí se učit. Jde o to,
udělat látku tak zábavnou, abychom měli chuť se ji učit. Jistě, ne úplně vždy
to jde, například filozofie snad nikdy zábavná být nemůže. Ale dá se pohrát
s PowerPointem, připravit různé úryvky, vymyslet skupinové práce, scénky a
projekty. Staré dobré rčení – Všechno
jde, když se chce. Podstatné je zejména zaujmout celou třídu, ne pouze
studenty v prvních lavicích.
Samozřejmě návrh, abychom
nedostávali známky, ale pouze osobní hodnocení, na státní škole asi neprojde. Nebylo
by to krásné? Už dost těch naprosto netrefných a trapných známek, ale konečně
opravdové individuální ohodnocení…
Žádné komentáře:
Okomentovat