Mladý český DJ Manene budoucí hvězdou? Ano!

Začátky

Každý musí nějak začít, někteří mají štěstí v tom, že danou aktivitu dělají jeho rodiče nebo víc generací v rodině, a tehdy mohou nabídnout pomocnou ruku. Někteří ale musí začít od nuly, jako to bylo v případě Maneneho.

Nikdy ho nenapadlo, že by mixoval či tvořil hudbu, jako malý neuměl ani noty a s hudební výchovou si nerozuměl. Jediné, co se přiblížilo hudbě, bylo tancování, čili nějaký vztah k ní měl. Celá jeho nynější kariéra DJ vznikla náhodou a plně z jeho vlastní iniciativy. Pokud se chceme vrátit do dob jeho úplných začátků, uvidíme dvanáctiletého chlapce, který ze srandy mixoval hudbu pro kamarády na letním táboře.

Manene měl štěstí, protože v 16 letech získal nějaké finance, ale v té chvíli nevěděl, co by s nimi udělal. Jeho kamarád prodával mixažní pult, a tak Maneneho napadlo, že by si ho mohl koupit. Netrvalo dlouho a naskytla se možnost připravit hudbu na párty pro známého. Proč by to Manene odmítal? S radostí se do toho pustil, a tak udělal první párty - byla na Čarodějnice. Po této akci se bavil se známým a shledali, že se jim to celkem vyplatilo. Domluvili se, že se spolu začnou učit a dál v tom pokračovat. Zajímalo mě, jak se všechno naučil. Jestli navštívil nějaké kurzy či semináře. Ne. Všechno se naučil sám, je samouk, který se učil ve svém pokoji a inspiroval se sledováním videí na YouTube a jiných stránkách.

Jaký má život

Tolik k jeho začátkům. V situaci, když se člověk stane známým (buď jen pro určitou skupinu lidí, nebo pro celou společnost), si musí dát pozor na lidi kolem sebe. Jestli se s ním baví kvůli tomu, jaký doopravdy je, nebo jen kvůli oné slávě. Manene měl ale opět štěstí. Lidé se k němu vždy chovali přátelsky. Má nejlepšího kamaráda, se kterým si rozumí a baví, a také kamarády, které zná díky hraní. V tomto oboru se lehce pracovní vztah změní na vztah osobní. Co se týká přítelkyně, bohužel, ta pravá se ještě neobjevila. Podle jeho slov by to měla být dívka, se kterou si bude rozumět a která bude chápat jeho časté pracovní vytížení.

Co budoucnost?

Jak to má ale se školou a s budoucím vzděláním? Manene studuje na gymnáziu v Praze a vše stíhá, protože hraje především o víkendech. V letošním roce ho čeká maturita, na kterou se připravuje. Na vysokou školu se ale nehrne, přemýšlel však o studiu na zahraniční univerzitě, v případě, že by se naskytla možnost a potřebný čas. V pracovní oblasti pro něj nastal velký boom, musí tedy počkat, jakým směrem se všechno vyvine. Zmínil, že kdyby mu někdo nabídl práci v zahraničním klubu, hodně by to zvažoval, muselo by se jednat o top klub. Ale má v plánu mířit výš, než jen vystupovat v České republice.

Retro Music Hall, inspirace a jeho album

Manene je pyšný na celou cestu, která ho zavedla až tam, kde je teď. Vždy si pomáhal sám, ale přece je zde jeden člověk, který mu výrazně pomohl, a tím člověkem je Robert Chochola, se kterým začal hrát v Retro Music Hall loni na Valentýna. Pro Maneneho je nyní už běžné, že nehraje jen v Praze, nýbrž i mimo hlavní město. Musíme zmínit i Michala Poliaka, podle Maneneho nejlepšího českého DJ, který hrál na mnoha zajímavých místech a Maneneho mnohokrát inspiroval jak v pracovním, tak v osobním životě.

V případě, že si chcete Maneneho poslechnout na vlastní uši, hraje každý víkend, nejčastěji v Retro Music Hall. Nejzajimavější jsou pro něj velké akce typu Wonderland Night, kde hrají i zahraniční hosté. Manene ještě nikdy nehrál celý večer, hraje svůj set, který v průměru trvá dvě hodiny a který opravdu stojí za to. Dostal se do takového stádia, kdy ho lidé oslovují sami, aby u nich hrál. Myslím, že má skutečně zajímavou brigádu.

Zajímalo mě, jestli brzy budeme moci jít do Bontonlandu a koupit si jeho album. Poprvé v průběhu rozhovoru jsem byl smutný, protože album se zatím vydat nechystá, ale s kamarádem se chystá vydat nějaké tracky (ty v budoucnu půjdou na DJ portály a budou je vydávat hudební nakladatelství). Brzy jsem měl opět dobrý pocit z toho, že lidé v mém věku jsou takto aktivní - Manene se letos chystá hrát v zahraničních klubech. Jedná se nejen o Slovensko, ale i Belgii, Holandsko, Litvu, Lotyšsko či dokonce Maltu.

Fragola Night

V poslední době si ho pod svá křídla vzalo Jirry Production, které pořádá různé párty včetně Fragola Night (jednou za půl roku). Jedná se o noc, nad kterou má “ochrannou ruku” právě Manene. Nejbližší noc můžeme zažít v neděli 31. března v Retro Music Hall. Manene měl možnost vystoupit na Dance radiu, kde hrál dvě hodiny live. O soukromé akce nestojí, nechce se jim přizpůsobovat, chce hrát podle sebe a neupravovat své sety. Manene tráví spoustu čas ve studiu, kde připravuje své tracky a remixy. Pro zajímavost, práce na jednom tracku trvá až 40 hodin čistého času.

Koho obdivuje a jeho volný čas

Mnozí z nás mají svého idola, člověka, ke kterému vzhlíží a který je inspiruje. Pro Maneneho je to již zmíněný Michal Poliak. Rovněž ho inspiruje i pár vrstevníků DJs ze zahraničí, se kterými je v kontaktu. Starší a hodně známé hvězdy světového pole moc nemusí. Mezi jeho hobby patří hraní her na PlayStationu, při čemž si odpočine, a cestování. Má rád všechny země, rád je poznává. Naposledy byl v Paříži, kde se mu opravdu líbilo a kde ochutnal tradiční francouzskou kuchyni. Na Francii ocenil jednu věc, která u nás v Čechách neplatí - ve francouzských klubech se nekouří! S Manenem souhlasím, že by se to mělo zavést i u nás. Bylo by to lepší nejen pro návštěvníky, ale i zaměstnance, kteří “to” čichají každý večer. Ještě by bylo dobré zmínit, že Manene chodí do klubů a na velké akce, i když zrovna nehraje, chodí se inspirovat a odpočinout si.

Držíme mu palce!

_________________________________________________________

Manene, 19 let

http://www.facebook.com/pages/Manene/152687674888692

Ideální den na střední škole

Do školy chodím už nějaký ten pátek, tudíž vím, jak to chodí a co bych změnil tak, aby se nám to všem líbilo a abychom do školy chodili dokonce i rádi. Jestliže budu mít někdy v příštích letech čas, půjdu s návrhem za někým vysoce postaveným.

Začneme ránem. Nejlepší je vstát s určitým náskokem, abychom všechno krásně stíhali a nemuseli bychom běhat na tramvaj. Samozřejmě s tím souvisí některé faktory – v první řadě mít správně nastavený budík (!), dále vstávat s úsměvem (tomu může pomoct třeba oblíbená stanice v rádiu či televizní kanál; dobrý nápad je zapnout si rychlou a rytmickou hudbu). Poté následuje kvalitní a vydatná snídaně, pokud možno anglického typu. Toasty, párky, fazolky, vajíčka, šunka atd. Nejlepší tečka za takovým ránem je čerstvá pomerančová šťáva. Tohle vše dodá všechnu potřebnou energii našemu tělu a hlad dostaneme nejdříve v 10 hodin. Následuje výběr správného oblečení, ve kterém se budeme cítit pohodlně celý den.

Odejít z domu včas a stihnout dopravní prostředek je dalším důležitým předpokladem úspěšného dne stráveného v dobré náladě. Cestou je ideální poslouchat živou hudbu, číst rozečtenou knihu, oblíbený denní tisk nebo si opakovat látku nadcházejícího testu. Nejhorší, co můžeme udělat, je zírat sousedovi přes rameno do jeho oblíbeného tisku. Raději si číst leták nebo starou účtenku a naučit se kódy zpaměti, než zírat. Čtení je pro nás lepší i z jiného důvodu, alespoň si nezkazíme náladu špinavým chlapem na konci vagónu nebo paní s neumytou hlavou, i přesto, že na umytí měla celý víkend, který skončil před pár hodinami. Se zpoceným chlapem bohužel nic neuděláme, i když si budeme číst tři knihy najednou. Můžeme jedině odejít do jiného vagónu nebo si do nosu nacpat voňavé ubrousky, ale takové snad nikdo nevlastníme.

Učitel by měl do třídy dorazit přibližně dvě minuty po zvonění, protože ke konci přestávky jsou stejně ještě všichni rozjevení a ne všichni jsou už ve třídě. Největší otrava je, když vyučující vchází se zvoněním – ukrutné! Nesmíme nikdo zapomenout na jednu maličkost, a tou je, že do školy chodíme dobrovolně. Podle toho bychom se měli chovat. Jistě, nemyslím tím řvaní při hodinách či chození z vyučování, kdy se nám zachce. Ale nikdo by nás neměl do ničeho nutit. Jako například do referátu, zkoušení nebo nedej bože do domácího úkolu. Všechno je na našem rozhodnutí, už dávno totiž nejsme na základní škole, kde jsme byli na šňůrkách jako loutky.

Nepochybně je důležité, aby se učitel usmíval a byl v dobré náladě po celou dobu vyučování. Ve škole je nám všem jedno, jaké kdo má problémy mimo budovu. Nepotřebujeme se dívat na unavený, otrávený, zničený či smutný výraz vyučujícího. Do školy chodíme kvůli vzdělání, ne kvůli řešení učitelova problému. Určitě se mnou budou spolužáci souhlasit, že kantor na nás přenáší svou energii. Pokud tedy vstoupí do dveří znuděná, znechucená a tichá osoba, studenti se nebudou cítit o nic lépe. Naopak když vejde učitel s úsměvem od ucha k uchu, studentům vdechne chuť něco dělat (pravda, v případě, kdy se usmívá moc a přehnaně chrlí úžasnou náladu, je to studentům spíš komické až otravné… vše přiměřeně).

Jak jsem již výše připomněl, střední škola je dobrovolná. Zastávám tento názor – v případě, že máme hlad nebo žízeň, v klidu se najíme nebo napijeme, aniž bychom byli napomínáni. Nebylo by to skvělé? Učitelka vykládá látku, studenti si dělají poznámky, sledují výuku. Přitom si ten, kdo má chuť nebo hlad, vytáhne svačinu, v klidu dál poslouchá výklad a zapisuje si. Učitelka si s sebou klidně může vzít sýrové nebo nové paprikové tyčinky, a když zrovna nemluví, ať si bez ostychu kousne. Všichni jsou najezení, napití a především spokojení.

Zkoušení by rovněž mělo být dobrovolné – je nesmysl někoho nutit do učení, pokud nechce, nemusí se učit. Jde o to, udělat látku tak zábavnou, abychom měli chuť se ji učit. Jistě, ne úplně vždy to jde, například filozofie snad nikdy zábavná být nemůže. Ale dá se pohrát s PowerPointem, připravit různé úryvky, vymyslet skupinové práce, scénky a projekty. Staré dobré rčení – Všechno jde, když se chce. Podstatné je zejména zaujmout celou třídu, ne pouze studenty v prvních lavicích.

Samozřejmě návrh, abychom nedostávali známky, ale pouze osobní hodnocení, na státní škole asi neprojde. Nebylo by to krásné? Už dost těch naprosto netrefných a trapných známek, ale konečně opravdové individuální ohodnocení…

Buďte asertivní

Být asertivní se často vyplácí… vlastně neznám případ, kdy by se mi to nevyplatilo. Až se to stane, raději bych o tom nepsal. Asertivní můžete být doma, ve škole, v práci, v restauraci při obědě (dokonce i při večeři a jiných kratochvílích), zkrátka kdekoliv. Je prostě důležité otevřít ústa ve správnou chvíli a nenechat sebou zametat.

Poradil jsem se s Wikipedií, mocnou encyklopedií, abych znal přesnou definici asertivity. Je to schopnost prosazovat vlastní názor, považuje se za důležitou komunikační dovednost. Takže mi vlastně nijak nerozšířila moji dosavadní vědomost.

Mnoho lidí oceňuje, když jsou druzí asertivní. Berou je jako zdravě sebevědomé, kteří vědí, co chtějí a nebojí si o to říct. Podle mě je lepší říct názor, i když s ním možná ostatní nebudou souhlasit, než mlčet jako ryba.

Dám vám příklad. Nedávno jsem byl v McDonald’s a dal jsem si velký salát s kuřecím masem (není až tak podstatné, jaké to maso skutečně bylo), v klidu jsem poseděl, baštil salát. Občas jsem si všiml, že sem tam nějaký kousek salátu byl zhnědlý, ale jen nepatrně. Jednoduše jsem ho vyndal vidličkou a položil na tác. No ale co se stalo potom, už nebylo tak ordinérní. Na víku od salátu byla nálepka s časy. První oznamoval, kdy byl pokrm zhotoven. Druhý, kdy měl být vyhozen. Podíval jsem se na hodinky a se znepokojením zjistil, že ten druhý čas uplynul již před dvěma hodinami. S téměř zbaštěným salátem jsem tedy došel za manažerem k pokladně a upozornil ho na tuto nepříjemnou situaci (jak pro mě, tak pro něj). V jeho očích se objevil zděšený výraz, jaký měla moje kočka, když jsem ji chtěl osprchovat (to jsem samozřejmě zkusil jen jednou, víckrát jsem nechtěl mít podrápané ruce… kdo měl kruci vědět, že se kočky bojí vody?). Řekl mi, že mi dá nový, čerstvý salát. To jsem musel odmítnout – nemám dva žaludky. A tak mi nabídl jinou satisfakci – horkou čokoládu a cookies z McCafé. On mi pochopitelně nenaordinoval, co si mám vybrat, zvolil jsem si to sám.

Jaký je tedy závěr? Nebojte se vyřešit to, co se vám nelíbí. Ještě na tom získáte. Neztrácejte naději, pokud nemáte dostatek asertivního chování. Asertivitu vyučuje mnoho odborníků na vývoj osobnosti a je také obsahem mnoha populárních příruček k vlastnímu zdokonalení.